pondělí 7. března 2016

Experiment: Monstrum 3 (1/2)

"Tak jak se má náš malý Henry?" vítal se profesor se svým svěřencem již od dveří a rozevíral náruč na znamení přátelského objetí. Tomu se ale nedostalo a tak se jen zarazil a čekal na reakci. Henry seděl v koutě a zamyšleně se díval na fotografii, na které byl dům se zahradou.

"Kde je takové místo?" zeptal se tichým hlasem.

"To bývalo. Kdysi dávno, to jsi ještě nebyl na světě." odpověděl profesor smutným hlasem, protože věděl, že Henryho stále trápí myšlenky, které by mohly celý projekt ukončit.

"Pověz mi o tom místě víc. Jaké to tam bylo? Co se stalo, že to všechno zmizelo a už není?" začínal být víc a více zvědavý.

"To je na dlouhé vyprávění. Jednou ti to všechno povím, uvidíš. A možná ti i pustím nějaké filmy z té doby." chlácholil kluka profesor, aby se v něm nerozjela typická lidská vlastnost - chtíč po poznání.
"Máme oběd, pojď se najíst." řekl profesor a společně odešli do jídelny.


Henry od malička vyrůstal v tomto nemocničním prostředí. Matku ani otce nepoznal, protože zahynuli ve válce, která kdysi zničila svět. Jediný jeho nejbližší přítel byl profesor Longman, kterému plně důvěřoval a byl pro něj jako vlastní. Henry neznal nic jiného, než chodby, kterými denně chodíval. Všechny různé místnosti, herny, klubovny. Nikdy neviděl oblohu ani slunce. Svět, který kdysi býval bezpečným, už takový není a lidé se musejí ukrývat v hlubokých bunkrech, které jim zajišťují přežití. Svět zachvátila válka a lidé si svět sami zničili tak, že se stal neobyvatelným. Aby se uchránili před radiací, vytvořili místa, kde mohou přežívat do té doby, než se s touto katastrofou příroda sama vypořádá, pokud vůbec.

Alespoň tak to znal Henry. Denně se setkával s kamarády, chodili společně cvičit a hrát si, společně se i vzdělávali. Jenže ne vše to byla tak docela pravda...

Když Henry slavil své desáté narozeniny, už tušil, co nejspíše dostane. V prostředí, kde žil, neměl moc možností se zabavit. Knihy se údajně nedochovaly, televize nevysílala a filmy byly unikátem, internet už neexistoval. Henry měl jen jednu zábavu, jeden jediný koníček, a tím bylo posilování. A proto už mu bylo jasné, co dostane. Jenže tentokrát se mýlil. Místo obvyklých nových ocelových kotoučů a závaží ho odvedli k jedněm dveřím, které byly celou dobu zamčené. Několikrát se tam chtěl ze zvědavosti podívat, ale vždy bylo zamčeno. Zkoušel to i násilím, neúspěšně.

Dnes však nastal okamžik, kdy stáli všichni jeho známí přede dveřmi a Henry celý natěšený sledoval, co se bude dít. Ke dveřím přistoupil profesor Longman a zahájil řeč ve smyslu, že blahopřeje Henrymu k jeho desátým narozeninám a že když má to kulaté výročí, musí to být tentokrát něco extra. Poté odemkl dveře a Henry s úžasem vstoupil dovnitř.

Bylo to nádherné místo. Strop byl vysoký a imitoval oblohu s mraky, které neslyšně pluly do dály. Poprvé uviděl slunce, které bylo jako veliká lampa, jenž osvětlovala místnost. No, místnost... Ona to byla spíše taková hala, která napodobovala krajinu, kterou znal Henry zatím jen ze své fotografie. Dojalo ho to. Málem se štěstím rozplakal a byl nesmírně vděčný. Mimo jiné, po hale byly rozmístěny další posilovací stroje, větší a mohutnější. Toho si také hned všiml a hned se vrhal nějaké z nich vyzkoušet.

"Henry počkej, nejdřív nakopávač, jinak by sis mohl ublížit!" křičel profesor, podávajíc Henrymu ten zázračný nápoj. Když to do sebe kopl, dal mu profesor ruku na rameno a řekl: "Všechno, co je zde, je nyní tvé. Užívej si to jak jen budeš chtít. Tohle je tvůj svět." Henrymu se jen zaleskly oči radostí a už utíkal k nejbližšímu stroji.

Poté profesor odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře.

"Dobře to máte vymyšlené, profesore Longmane. Očekáváte další progres?" ptal se jeden z profesorových kolegů.

"Jistě. Nyní má další motivaci. Ta by mu mohla nějaký čas vydržet a pokud bude jeho nadšení slábnout přidáme E.D.N." odpověděl zamyšleně profesor.

"A jaké jsou nyní jeho hodnoty? Jak funguje ta místnost?"

"Hodnoty jsou znamenité, kolego. Díky té nové hale máme kompletní přehled o jeho stavu jak fyzickém, tak psychickém. Nyní je pod neustálým dohledem jak nás, tak počítačů, které kontrolují veškeré jeho tělesné funkce. A podle toho také nastavují, upravují a míchají jídelníček, dokonce i vzuch filtrují tak, aby jeho tělo co nejlépe regenerovalo."

"Ale jak to, že to všechno vydrží? Vždyť takovouhle zátěž normální člověk přece fyzicky nezvládne."

"Normální člověk ne. Henry ano. Je to třetí generace, která už má v sobě jistý... jak bych to řekl... potenciál. Genetický kód jeho otce a matky už v sobě nesly jisté informace a nám se díky tomu  povedlo přímo biologickou cestou napevno integrovat do jeho struktury DNA, takže už je v podstatě jeho součástí, jeho genetickým předpokladem, růst a rozvíjet se na takovéto fyzické úrovni."

"Takže jak je vlastně na tom?"

"Podle dat z místnosti, tady vidíme hmotnost, osmdesát kilo, výšku 173, poměr svalů, tuků, ty kupodivu nemá téměř žádné, obsah vody v těle... Asi si brzy půjde odskočit... A tady vidíme jeho míry - obvod paže, nohy, hrudník, stehna, břicho..." a profesor jezdil nadšeně prstem po obrazovce a sledoval všechny hodnoty a grafy.

"Vidím, že jste spokojen. Co si takhle zajít trochu na vzduch?"

"Jistě, pojďme, už mi tenhle nemocniční desinfekční puch stejně leze na mozek."

"Dáme zase nějaký burger v mekáči?" prohodil rýpavým hlasem profesorův kolega.

"To už raději hranolky na nějaké benzince. Ne, chci pořádné jídlo, po dnešku mám fakt hlad." pronesl rozhodně Longman a výtahem vyjeli do nejvyššího patra a zašli do místní restaurace jednoho hotelu.

--------------------------------------------------------------------------------------

Kapitoly

Experiment: Monstrum
Pilotní díl jednoho z nejčtenějších příběhů na tomto blogu

Experiment: Monstrum 2 (část 1.)
Experiment: Monstrum 2 (část 2.)
V druhém díle příběh vypráví o dvou nejlepších kamarádkách, které rozdělí až nešťastná volba jedné z nich. 
 
Experiment: Monstrum 3 (část 1.)
Experiment: Monstrum 3 (část 2.)
Pokračování, které nenásilně navazuje na první dva díly. Tentokrát se přesouváme o nekolik let později a o několik set metrů do podzemí... 

Experiment: Monstrum 4
Již brzy...

Žádné komentáře:

Okomentovat