pondělí 9. května 2016

Květiny v růžovém hávu


Květiny v růžovém hávu, byly vždy tou nejoblíbenější dekorací. Mívala je vždy umístěné pod oknem tak, aby na ně během dne svítilo slunce. Každý večer a každé ráno, loučila se s nimi a vítala, jakoby byly živé. Avšak květiny pouze přikyvovaly a mlčky souhlasily s jejími slovy. 

Její slova byla jemná a příjemná jako jarní vánek. Někdy sladká jako čerstvý med, jindy ostrá, jako břitva. Měla toho tolik co povědět a nikdy, nikdy nedokázala popsat vše. A květiny pouze mlčky souhlasily. 


Svět kolem květin byl bezejmenný. Nedokázaly rozeznat dobré a zlé, správné či špatné. Neznaly, co je to bolest, lítost, žal. Neznaly smích, radost a nadšení. Neměly city. Avšak každý večer a každé ráno, mlčky poslouchaly. 

Barevné škály emocí byly pro ně jen jednou velkou růžovou barvou. Všechny tóny různých melodií byly pouze jedním zvukem. Všechny vůně a podněty, které dokáží člověka potěšit, byly jen pouhým vlažným závanem. A přesto stále poslouchaly. 

Ať už byla tma, šero nebo světlo, vždy to bylo krásné, růžové. Lidské osudy, příběhy, mýty a legendy kolem nich proudily jako voda v řece, která omílá kamení. Všem naslouchaly a vyslechly každičký detail. Jejich vzájemná harmonie byla dokonalá. Jak kdysi, když ještě svět nebyl takový, jaký jej známe dnes. Mnoho času, méně povinností, méně starostí, více lásky a hlavně touha. 

Ta touha, která každého nutí jít směrem kupředu  a nevzdat se. Vědět a cítit tak silný tlak, kterému zkrátka nelze ustoupit. Bez světla je tma. Bez tmy je světlo. Bez světla nejsou barvy, bez barev není krása. Mohl bych popsat ještě mnoho dalších slov, vět, řádků, odstavců, ba i článků a stejně by to nestačilo. 

Květiny v růžovém hávu jen poslouchají, mlčky přikyvují. 

Zdroj obrázku: http://www.magazinzahrada.cz/uploads/thumb/241x241/articles/268.jpg

Žádné komentáře:

Okomentovat