Část 1. - Odlet
Nastal červenec a
naši, jako každé prázdniny, vybrali zahraniční dovolenou. Tentokrát do
Izraele. Na dovolenou jezdíme každý rok, většinou do zahraničí k vodě,
ale tentokrát to bylo jiné. Byl to celkem levný poznávací zájezd po
místních památkách - Betlém, kde jsme byli ubytovaní, Jeruzalém, Jaffa a
další historická města a památky. Jel jsem s rodiči, jelikož aktuální nabídka byla zrovna pro tři osoby za celkem výhodnou cenu.
Odlet
probíhal celkem v pohodě, prošli jsme bezpečnostním pohovorem a usadili
se v poloprázdném letadle Izraelské společnosti. Vtipná animace na
obrazovce nás upozornila na pár důležitých věcí týkající se bezpečnosti
letu, kapitán letadla nám arabsky popřál šťastný let, a už jsme
startovali.
Místní
letušky nevypadaly zrovna špatně, ale na české zatím nemají. Jenom
jedna, podávala mi zrovna pití, měla strašně malou pusu. Na můj zvyk
tedy v poměru celkem malou. Něco jsem anglicky vydrmolil, ona se jen
usmála a odešla rozdávat pití dalším lidem.
Potom to na mě přišlo. Z ničeho nic a tak náhle. Asi ty bublinky, nebo změna tlaku, nebo prostě tím, že jsem v letadle.
Ano, tušíte správně, musel jsem na malou…
Po
odchodu z toalety mi do oka padla slečna sedící v celé řadě sama, u
okénka, a vypadala, že se docela nudí. Jelikož jsme měli před sebou
ještě skoro dvě hodiny letu, vzal jsem z batohu balíček karet a šel k
ní, že si zahrajeme. Anglicky samozřejmě. Nebyla proti. Jelikož ale
nikdy Prší nehrála, musel jsem jí nejdřív vysvětlit pravidla, což s mojí
angličtinou byl docela úspěch, že je pochopila. Pak jsme hráli a
povídali si. Byla to nějaká Jenny, byla z Anglie a bojí se létání.
Letěla s přestupem v Praze také do Izraele, že tam prý nastupuje jako
průvodkyně. Potom jsme se ještě pár chvilek bavili.
Náhle
nastaly turbulence, rozsvítilo se oznámení "připoutejte se" a my museli
přerušit hru, vrátit se na svá místa a připoutat se. Chtěl jsem se
zvednout k odchodu a počítal s tím, že se ještě vrátím, ale Jenny mě
náhle chytla za ruku a udělala takové ty holčičí smutné oči. Zarazilo
mne to. Asi jsem nasadil jeden z mých komických obličejů znázorňující
překvapení, když se přitom i trochu šibalsky pousmála. Přisedl jsem tedy zpátky
k ní a připoutal se. Najednou se letadlo začalo trochu klepat a
poskakovat ze strany na stanu. Jenny se celou dobu držela mé levé ruky,
asi abych jí neutekl. Najednou se letadlo propadlo a my se na okamžik
ocitli ve stavu bez tíže. Přiznávám, že i ve mně byla malá dušička. V tu
chvíli mi začala drtit levačku. Netušil jsem, že takhle křehká holka
dokáže vyvinout takovou sílu... Oči měla celou dobu zavřené.
Když
se letadlo přestalo třást a propadat, zmizela značka připoutání se, a
Jenny pomalu otevřela oči. Měla je jak modré skleněné kuličky zalité
slzami, jedna perlička se jí začala pomalu kutálet po tváři. Vzal jsem
kapesník a jemně jí slzu otřel. Podívala se na mě a trochu se pousmála.
Netušil jsem, že z létání má až takový strach. Potom se náhle naklonila
ke mě a dala mi polibek na tvář a hned ucukla zpátky, jakoby nic. Zase
mě to vykolejilo. Zdálo se mi to, nebo se to opravdu stalo? Tak jsem
pomalu otočil hlavu k ní a ona ke mě, naše pohledy se najednou nemohly
odtrhnout. Pomalu jsme se přibližovali, až jsme se setkali, rty na rty,
jazyk na jazyk. Nemohli jsme přestat. Byli jsme si najednou tak blízcí a
přestali vnímat okolí. Odpoutali jsme se, zvedli přepážky mezi
sedačkami, a už na mě ležela. Bylo nám skvěle. Doteď mi vrtá hlavou,
jestli je sex v letadle povolený nebo ne, ale jedno vím jistě. Bylo to
nezapomenutelné. Pravdou je, že po zbytek letu kolem nás letušky chodily
s takovým "jiným" výrazem, ale nám to bylo jedno.
Všechno
dobré jednou pomine a zrovna tak i náš let. Po zbytek letu až do
úplného zastavení jsme seděli spolu. Když nás kapitán letadla vítal na
letišti v Tel Avivu, bylo najednou všechno jako dřív. Já šel s rodiči
pro zavazadla, a ona šla sama pro svoje, jelikož kvůli přestupu měla
jiný pás. Pak jsme se ještě zahlédli u východu, sice každý v jiném
patře, ale zamávali jsme na sebe. To bylo naposledy, co jsme se viděli.
Rodiče celou cestu nic netušili, věřili, že hrajeme karty. Krásně nám ta dovolená začíná…
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat