Taková normální dovolená 2/6

Část 2. - Tel Aviv

Ten den nás telefonem vzbudili již v pět ráno. Celí ospalí jsme se šourali k výtahu, který nás svezl o tři patra níže do prvního poschodí, kde se nacházela jídelna. Naštěstí jsme v tom nebyli sami, únava byla vidět i na ostatních účastnících. Po snídani se odjíždělo na výlet do města Tel Aviv, které nás den předtím vítalo na svém letišti. Průvodce byl celkem sdílný, nicméně nás nechal, abychom si dopoledne město proběhli každý individuálně po svém a odpoledne strávili na pláži u moře. I stalo se tak. Tentokrát mě nebavilo pobíhat půlden s rodiči po městě, tak jsem se odtrhl a prozkoumával toto zajímavé místo po svém.

Musím říct, že místní Izraelky mají svou specifickou zvláštnost.

Absolutně nikde nenaleznete tlustou ani anorektickou holku. Všechny jsou váhově "tak akorát". Třeba je to dáno tím, že jsem nenašel jediný Mekáč nebo KFC nebo jiný Fast-food. Barvu pleti mají trochu tmavší ale postavu zkrátka tak akorát, i co se týče ostatních proporcí. Nemluvě o tom, že nenajdete ani holku s krátkými vlasy. Všechny mají dlouhé, minimálně pod ramena, tmavé vlasy. V obličeji na Češky ale nemají. Najdou se sice výjimky, ale přesto jsou v tomto ohledu Češky hezčí. Zajímavé také je jejich styl oblékání. Je to ale dáno jejich vírou, že musí mít zahalená ramena a kolena. V tom horku, pohybující se denně kolem 35°C, to musí být příšerné. Nicméně tím, že musí mít zakryté tyto části těla, většinou černé legíny a tričko s dlouhým rukávem, jim dodává určitou tajemnost. Zkrátka to není jako u nás, že si holka vezme topík a minisukni a ukazuje všechno všem. Zkrátka si tím nejspíš váží svých předností a nemají potřebu je ukazovat, či se s nimi chlubit. Pravdou ale je, že i v Tel Avivu najdete na každém rohu obchod s oblečením. S dámským oblečením. A to, co mají vystaveno ve výlohách, by některé Češky náramně potěšilo, že by při procházce po městě nenechaly žádného muže klidného.

Procházím tak uličkami města a tu náhle narazím na jeden obchůdek se suvenýry. Nedalo mi to a vešel jsem dovnitř. Pohltila mě vůně olivového dřeva vycházející ze všech regálů, kde byly vystavěny vyřezané postavičky lidí i zvířat, domků a rostlin. Bylo to nádherné. Při prohlížení jednoho z mnoha regálů ke mně odkudsi přistoupila nějaká postava, chvilku u mě stála a mlčela. Viděl jsem jí jen koutkem oka a dělal, že mne zaujala jedna z vyřezaných postaviček. Po chvilce se ozvalo tiché špitnutí: "Five dollars". Vytušil jsem, že informace byla směrována ke mně, tak jsem se podíval na tu postavu. Byla to nejspíš jedna z místních prodavaček, typická Izraelka, výškově o kousíček menší než já a nejspíš stejného věku. Obličej měla kupodivu nádherný a její oči byly jako blankytně modrá obloha. Dívala se na mě a asi se bála, nebo měla z něčeho strach. Usmál jsem se na ní a zeptal se, kolik by to stálo v šekelech. Šekel je jejich oficiální měna a dolary jsem chtěl ušetřit, jelikož jsem věděl, že při platbě v dolarech mne natáhnou. Řekla mi tedy cenu a zeptala se, trochu nejistě a skoro šeptem, jestli to chci zabalit, že to pro mne udělá zadarmo, a trochu sklopila hlavu. Souhlasil jsem. Pousmála se a ukázala mi, abych jí následoval. Vedla mne někam dozadu do obchodu až k jedněm nenápadným dvířkám, které otevřela a vešla do nich. Z pochopitelných důvodů jsem se před dveřmi zastavil a nechápavě se zarazil, proč mě tam chce vést. Řekla, že to je v pořádku, že chce balit tam, že je tam soukromí. Stejně tak jako teď vám, i mne to přestávalo dávat smysl, ale vešel jsem. Byla to celkem útulná místnůstka s kobercem, postelí a televizí, hodně tmavá a málo osvětlená. Nicméně šeroslepý nejsem, tak nebyl pro mne problém vidět detailně vybavení pokoje. Pokoje? Proč mě zavedla do pokoje, aby mi zabalila tu vyřezanou postavičku? Jak si tak prohlížím pokoj, zavřely se za mnou dveře. Zaklapnutí mne trochu vylekalo, otočil jsem se tedy směrem k nim. Dívčina se otočila zády ke dveřím, pomalým pohybem mne vzala za rameno a vedla dál do místnosti, až jsem zezadu nohama narazil na postel. V tu chvíli mi to docvaklo. Že by její nabídka na "balení" byla nějaký jejich dvojsmysl? Nicméně už jsem nemohl nic dělat. Vlastně, spíš se mi nic dělat nechtělo. Sedl jsem si tedy na postel, odložil dřevěný suvenýr na stolek vedle a čekal, stále se upřeně dívaje na ní, co se bude dít.

Sundala ruku z mého ramene a couvala zpět až ke dveřím. Teprve teď je zamkla. Nejspíš se tím chtěla ujistit, že budu souhlasit, proto je nezamkla hned. Potom kdesi nahmátla nějaký malinký ovladač a spustila hudbu, nějakou jejich Izraelskou. Tiché tóny z reproduktoru ke mně doléhaly a ona se začala pomalu vlnit do jejich rytmu. Byla to nádhera. V tom jejím oblečení vypadala jako tancující had, který se plazí po stěně přímo proti mně. Pak se začala přibližovat. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Byla úchvatná a v tom zahalení záhadná zároveň. Srdce mi začalo tlouct do rytmu stále se zrychlující hudby a všechna krev se hromadila na jednom konkrétním místě. Začalo mi být horko. I přes veškerou klimatizaci mi na čele vyrašily kapky potu. Sundal jsem si tedy košili a čekal, co bude dál. Stále se vlnila, a když viděla, že jsem do půli těla bez oblečení, udělala totéž. Pomalu si začala svlékat horní část pokrývky těla, až jej svlékla úplně a odhodila do rohu místnosti. Bylo to neskutečné. U nás takhle odhalené vidím holky běžně, na každém rohu, ale toto bylo opravdu něco jiného. V tu chvíli jsem pochopil, proč chodí zahalené. Bylo to jako odkrývání pokladu světa. Pomalými pohyby pokračovala dál a najednou byla odhalena v půli těla, stejně jako já. Každým jejím dalším pohybem mi srdce bušilo rychleji a rychleji a krev se hromadila až k prasknutí. Sundal jsem zbytek už propoceného oblečení a stále v sedě se díval, jak se vlní. Její dlouhá tmavá hříva se vlnila s pohyby její hlavy, ze strany na stranu a celé to vypadalo, že se čas zpomalil nejméně o polovinu.

Pak si pomalu začala stahovat legíny. Zarazil jsem jí pokynem ruky a ukázal, ať jde blíž. Pomalu se přivlnila blíž a teď stála přímo u mne. Cítil jsem její horký dech, její tep v těle. Začal jsem jí pomalu stahovat legíny i se spodním prádlem dolu, až k zemi. Když jsem byl u jejích kolen, zabořila se prsty do mých vlasů a sjížděla pomalu přes krk až k zádům. Když jsem se dostal ke kotníkům, vyklouzla z nich nejdřív levou, pak pravou nohou, ruce jí sjely z mých zad přes krk na ramena a narovnala mne a já ji viděl takovou, jak ji stvořila příroda. Jemným postrčením mne povalila na postel a pomalu se sunula nade mne. Přitom se stále vlnila a otírala jejím nádherným tělem tělo mé, jakoby si had obmotával svou kořist. Její vlasy mne přitom lechtaly na břiše, ale bylo to příjemné.

Byla nade mnou, jako anděl a stále se vlnila a otírala, zavřela oči a blížila se stále blíž a blíž k mým ústům. Neskutečný zážitek. Její jazyk mnou projel jako blesk hromosvodem a já si nemohl pomoct. Kolem najednou nebyla místnost ani postel, ani hudba, ani obchod, ani Izrael. Byli jsme jen my dva. Trvalo to snad celou věčnost a nechtěl jsem tuhle chvíli nikdy ztratit.

Pak se rozednilo, hudba začala opět hrát a my leželi vedle sebe, jako mladý mezinárodní pár. Usmívala se a dívala se stále na mne a rukou mi prohrabávala vlasy. Také jsem se na ni díval a usmíval, vzali jsme se za ruce a přitulili ještě blíž k sobě.

Náhle spočinul můj zrak na digitálních hodinách, ze kterých jsem vyčetl, že za necelou čtvrthodinku máme sraz se zbytkem účastníků zájezdu. Nechtěla mne pustit, ale když viděla, že to myslím vážně, smutně mě pustila, otočila se zády a nechala mne se obléci. Pak jsem se nedíval zase já, když se oblékala. Když jsme byli ve stavu, v jakém jsme vešli do pokoje, pomalu odemkla dveře a než je otevřela, dali jsme si poslední polibek na rozloučenou. U pokladny jsem jí zaplatil za suvenýr, který jsem samozřejmě na stolku nenechal a upaloval k místu setkání.

Stihl jsem to jen tak tak a rodiče koukali, jelikož většinou jsem na místě mezi prvními. Ptali se, co jsem všechno proběhl a viděl, já raději jen řekl, že suvenýry a různá zajímavá zákoutí. Na víc se naštěstí neptali.

Po spočítání všech účastníků jsme jeli autobusem na nedalekou pláž, kde jsme strávili necelé dvě hodinky a pak jeli zpět na hotel. Po večeři jsem v posteli vzpomínal na dnešní den, na který doufám nikdy nezapomenu.

Zdroj obrázku: http://www.eggedtours.com/media/155542/telaviv-city-beach.jpg